Učení být sám
Jedno z nejlepších a nejpřirozenějších řešení je učit pejska být sám od štěňátka. Odcházet na pár vteřin v době, kdy je zaneprázdněný třeba hraním, dováděním nebo zrovna šlofíčkem, je nenásilný a zcela přirozený způsob, jak pejska učit být sám. Častokrát stačí odejít z místnosti, zavřít za sebou dveře a chvíli být zticha. Pokud pejsek nereaguje a dál pokračuje v činnosti, která ho zrovna zajímá, odejděte z bytu úplně. Pokud zvládá i toto, můžete interval prodlužovat, pravděpodobně se samotou nebude mít problém.
Pokud však máte malého závisláčka a hned co se vzdálíte z jeho zorného pole začne kňučet, štěkat či jinak dávat najevo, že odcházet nemáte, musíte intenzitu odcházení snížit na minimum. V praxi to znamená, že pokud si pejsek zrovna hezky hraje, odejdu do vedlejší místnosti jen na pár vteřin. Pokud pejsek těchto pár vteřin zvládne, příště pokusím zavřít i dveře a dobu za dveřmi pomalu po pár minutkách prodlužuji. Tímto výcvikem dáváte pejskovi jasnou zprávu: „Občas musím odejít, ale ty můžeš v klidu odpočívat a já se vždycky zase vrátím.“
Důležité pravidlo na závěr: Nikdy se se psem přehnaně neloučíme a ani nevítáme. Psa tyto projevy silné energie pouze zmatou a znervózní. Odchody a příchody by měly být přirozenou součásti života, kterým není třeba věnovat pozornost.
Unavený pes, spokojený pes
Není nic snadnějšího, než psa před vaším odchodem pořádně unavit, a to nejen fyzicky, ale také psychicky. Ranní hodinová procházka ve svižném tempu doprovázená výcvikem je ideální koktejl pro klidné, prospané dopoledne každého čtyřnohého psa. Neboť unavená mysl, je spokojená mysl. Takto vyčerpaný pejsek bude nakonec ještě rád, že má chvilku klidu, kdy se nemusí o nic starat, pozorovat, co zrovna děláte v kuchyni a jestli něco nespadne, ale může v klidu a nerušeně po náročném ránu spát. Abych pravdu řekla, tato taktika u nás zabírala při učení štěněte na samotu nejlépe. Znamená to sice, že člověk musí před prací vstát minimálně o hodinu dříve, ale spokojený, unavený pejsek při vašem odchodu do práce rozhodně stojí za to!
Klec!
Klec stále i v jednadvacátém století vzbuzuje v mnoha lidech odpor, pohoršení a další negativní pocity. Klec má však v životě každého správně naučeného psa důležitou roli. Pokud pejska nenásilně naučíte, že je to místo odpočinku, místo, kde ho nikdo nebude otravovat, kde se může jít uvelebit, když má světa kolem dost, stane se klec útočištěm, které bude Váš čtyřnohý kamarád milovat. „Na klec,“ tedy dobrovolný pobyt psa v kleci se učí podobně jako na samotu. Jednoho dne prostě postavíte bez zbytečných emocí klec doprostřed obýváku, vystele jí pohodlnou matračkou, přihodíte pár oblíbených hraček a necháte jí tam stát, jako by se nic nedělo. Ideální je nechat pejska samotného pochopit, k čemu toto místo slouží. Pejsci na to obvykle přicházejí do pár dní a sami začnou klec velmi brzy vyhledávat vždy, když si chtějí odpočinout.
Pak už stačí jen občas zavřít dvířka a ukázat tak svému chlupáčkovi, že se nic neděje, že i za zavřenými dvířky, může dále spokojeně odpočívat. Nakonec už jen zařadíte klec ke svým ranním rituálům, kdy pejska vždy uvedete na místo do klece před odchodem do práce. Pes, který pochopil, k čemu klec slouží, nebude nikdy odporovat, bude to další z jeho přirozeností soužití člověka a psa. A zase jedna důležitá rada, nebo spíše upozornění na závěr. Nikdy nenechávejte psa v kleci bez přístupu k pitné vodě. Klec musí být pro pejska vždy bezpečným útočištěm včetně možnosti se kdykoliv napít.
Separační úzkost
Někteří pejsci bohužel v dnešní době trpí tzv. separační úzkostí. Stavem, který je pro ně neslučitelný se samotou. Pro tyto pejsky existují také různé uklidňující olejíčky či léky, avšak jejich podání je nutné vždy konzultovat se zvěrolékařem. Daleko lepší je v těchto případech navštívit odborníky, kynology, kteří patří mezi ty šťastlivce rozumějící psím duším o něco lépe, než my obyčejní smrtelníci. Ti jsou tady proto, aby nám pomohli se psy správně pracovat.
